čtvrtek 29. listopadu 2012

pátek 16. listopadu 2012

Čtenářská recenze III.:

Lenore: Tohle není (jen) naprosto výjimečný debut. V kontextu současné české literární tvorby zkrátka nemá kniha obdobu, v tom nakladatelství Torst rozhodně nepřehání (narozdíl od v domácí kotlině obvyklých praktik zcela plané hyperbolizace kvalit průměrných děl). Vypravěč John Smith je ztělesněním normality a středu (naštěstí však nepostrádá nadhled), vyrůstá nicméně v Anglii a Skotsku 1. poloviny 19. století pod vlivem poeziemilovného dědečka, který by z něj rád vychoval básníka, ale místo toho jej pouze naočkuje nesmiřitelným odporem ke všem poetům i jejich dílům. Ironií "osudu" John nakonec uspěje jako beletrista (ovšem stále ne natolik, aby dostal vytouženou literární cenu) a začne se přátelit s lordem Byronem, sirem Walterem Sottem, Johnem Gibsonem Lockhartem, Jamesem Hoggem i dalšími významnými autory.
Nehledě k tomu, že Marie Michlová pečlivě ověřovala zdroje, navštívila Scottův dům a používá prý skutečné výroky historických předobrazů svého ztvárnění proslulých spisovatelů, text se zabývá vztahem nadání a normality, literární praxe, časovosti a každodennosti, vlivem slávy, poměru fikce a "reality"... ale zároveň je to zkrátka legrace. Michlová jako by absolvovala transfuzi britské krve a s ní bravuru suchého humoru i břitké pointy. Za zmínku stojí i jazyk odkazující jakoby k překladům Dickense do češtiny, přičemž archaickou mluvu průběžně zpestřují nečekané nebo slangové výrazy, které scénám dodávají na životnosti, případně svou nepatřičností vytvářejí záměrný odstup. Příběh nemá nijak dramatický spád, což je dáno i tím, že tematizuje tok času a plynutí lidského života, který prostě trvá a pak končí, aniž by nutně oplýval správnou literární gradací či vyvrcholením. Čtenář však nezůstane frustrován, neboť na závěr opravdu zjistí, co vlastně tu "smrt múz" (vysychání tvůrčího pramene týkající se převážně básníků do šestatřiceti let, může ale postihnout autory v každém věku) způsobuje. Všudypřítomná rozpustilá ironie, bryskné postřehy a výroky aspirující občas i na "hlášky" ovšem z téhle historické fikce dělají neuvěřitelně zábavné čtení. A teď (jak by "řekl"John Smith) už je čas na svačinu, a tedy vás, moji spanilomyslní čtenáři, prozatím opouštím...

Co si myslím o studentech Filozofické fakulty UK:

http://knihovna.jinonice.cuni.cz/IFORUM-13748.html

úterý 13. listopadu 2012

Mozaika: recenze Smrti Múz

Nestačím se divit - paní recenzentka uvedla historický CITÁT jako příklad mé jazykové neschopnosti "Koho bohové milují, umírají staří". Palec nahoru naopak za odstavec o Lockhartovi.
http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/recenze-romanu-marie-michlove-smrt-muz--1136558