pondělí 28. ledna 2013

Autorské čtení!

V sobotu 9. 2. proběhne autorské čtení z knih Smrt Múz a Protentokrát v galerii Středokluky od 17:00.
Více podrobností: http://www.galeriestredokluky.cz/index.php

pátek 18. ledna 2013

Živel, č. 36 (2013), s. 50-56, s. 96-101

(po kliknutí myší na text či obrázek se zvětší a usnadní čtení)


Revolver Revue Zima 2012, č. 80, s. 233-234

Marek Vajchr: O mazaném Johnovi

(po kliknutí myší se text zobrazí ve větší velikosti)
Souvislosti č. 3, 2012, s. 283-286
Johana Petra Poncarová: Byronova sodovka, Scottovi psi a hledání klíče k literárnímu ráji
(kliknutím na text se písmo zvětší do čitelné velikosti)

čtvrtek 17. ledna 2013

Host rekapituluje uplynulý rok v literatuře:

http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/archiv/2013/01-2013/rok-prozaickych-nadeji-a-basnickych-jistot
Zatřetí lze na řadě textů pozorovat upadající roli redaktorů a kritiků. Na počátku devadesátých let vždycky nezvládali jazykově stylistickou stránku knih, což se dnes snad již neděje. Úkolem redaktora je však také iniciovat posuny, proměny či vývoj textů. A k tomu bohužel nedochází, což je pak vidět na příkladu prací, jako jsou Vyhnanci Františky Jirousové nebo debut Marie Michlové Smrt Múz.

čtvrtek 10. ledna 2013

Smrt Múz na Kulturissimo.cz

http://kulturissimo.cz/index.php?literarni-darkovy-guru-tipy-na-knihy-pod-strome%E8ek&detail=969
Tato recenze je od stejné autorky jako jedna z recenzí na databázeknih.cz, proto je text obou recenzí víceméně totožný.
Vypravěč John Smith je ztělesněním průměrnosti (naštěstí však nepostrádá nadhled), vyrůstá nicméně v Anglii a Skotsku 1. poloviny 19. století pod vlivem poeziemilovného dědečka. Ten by z něj rád vychoval básníka, ale místo toho jej pouze naočkuje nesmiřitelným odporem ke všem poetům i jejich dílům. Ironií "osudu" John nakonec uspěje jako beletrista (ovšem stále ne natolik, aby dostal vytouženou literární cenu) a začne se přátelit s lordem Byronem, sirem Walterem Scottem, Johnem Gibsonem Lockhartem, Jamesem Hoggem i dalšími významnými autory. Výjimečný debut talentované mladé autorky se zabývá vztahem nadání a normality, literární praxe, časovosti a každodennosti, vlivem slávy, poměru fikce a "reality“… ale zároveň je to zkrátka legrace. Michlová jako by absolvovala transfuzi britské krve a s ní bravuru suchého humoru i břitké pointy. Za zmínku stojí i jazyk ve stylu překladů Dickense do češtiny, přičemž archaickou mluvu průběžně zpestřují nečekané nebo slangové výrazy, které scénám dodávají na životnosti, případně svou nepatřičností vytvářejí záměrný odstup. Příběh nemá nijak dramatický spád, což je dáno i tím, že tematizuje tok času a plynutí lidského života, který prostě trvá a pak končí, aniž by nutně oplýval správnou literární gradací či vyvrcholením. Čtenář však nezůstane frustrován, neboť na závěr opravdu zjistí, co vlastně tu "smrt múz" (vysychání tvůrčího pramene týkající se převážně básníků do šestatřiceti let, může ale postihnout autory v každém věku) způsobuje. Všudypřítomná rozpustilá ironie, bryskné postřehy a výroky aspirující občas i na "hlášky" ovšem z téhle historické fikce dělají neuvěřitelně zábavné čtení.

středa 2. ledna 2013

Smrt Múz v desítce nejlepších knih roku

http://www.fantasyplanet.cz/clanek/top-ten-roku-2012
V předchozích přehledech jsem vždy doporučoval něco trochu stranou fantastiky a nejinak tomu bude letos. Spousta lidí se bude zaklínat, žečeská kniha roku je Tučková nebo Hůlová nebo nedejbože Viewegh, ale nevěřte jim. Marie Michlová si střihla životopis neexistujícího největšího spisovatele devatenáctého století. Skota… Takže je jasné,že tahle kniha je prča. Ale zároveň pod vší tou zábavou najdete dokonalou poctu literatuře devatenáctého století a jeho velikánům, stejně jako zamyšlení nad tím, jak nás deformuje a mění náš vlastní mediální obraz. Kdyby Tim Powers někdy pojedl hodně vtipné kaše a dokázal se brát s nadhledem, napsal by Smrt múz. Ale on nepojedl, a tak to za něj musela vzít Michlová…