čtvrtek 28. února 2013

John Torrington, kapitán Svaté Anny

Tak se jmenoval můj v pořadí druhý román, který jsem napsala zhruba během jednoho roku někdy od podzimu 2003 (tj. ve svých čtrnácti letech). Jedná se o příběh velice známé tzv. Franklinovy výpravy, která měla najít arktickou cestu kolem Severní Ameriky. Výprava vyplula v květnu 1845 a zahynula za dosud blíže nevysvětlených okolností kolem roku 1850. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je mladičký poddůstojník John Torrington, který však naneštěstí trpí tuberkulózou, zápalem plic a mírnou otravou olovem - proto se nakonec stane prvním, kdo během výpravy zahyne (1. ledna 1846). Jako ukázku jsem vybrala úplný konec románu, jedná se tedy i o konec života Torringtona. Torrington se na marodce seznamuje s prostým námořníkem Johnem Hartnellem (ten nakonec zemře tři dny po Torringtonově smrti). Hartnell rovněž trpí tuberkulózou a zápalem plic, ale navíc je silně otráven olovem a proto začíná bláznit. O této výpravě bylo napsáno několik románů, ale všechny se zaměřovaly na události, které se staly až po Torringtonově smrti.
(Jo a kdo zadá jméno John Torrington do Google obrázků, jedná tak na vlastní nebezpečí!)
 
hroby (zleva) Johna Torringtona, Johna Hartnella a Williama Braina na ostrově Beechey
 
 Nemohu říci, že tam byla zima. Zima byla, když jsem si jako dítě hrál na draka, vydechoval nosem a představoval si, že je to vroucí pára. Nebo jsem setřásával sníh z větví, protože se mi zdálo, že když se tak moc prohýbají pod jeho tíhou, musí je to bolet. Zima, to byly večery u krbu s teplou dekou přehozenou přes kolena, zima, to bylo vzácné sušené ovoce o Štědrém dni. Tohle nebyla zima, jakou jsem znal, tohle byla zima jako z jiného světa. Slunce zmizelo již před několika týdny a zdejší nehostinnou bílou krajinu pohltila noc zdající se nekonečnou.


neděle 24. února 2013

Respekt: Jiná dívka

č. 23/2012, s. 58-59
 
 několikerým kliknutím zvětšíte do čitelné velikosti

úterý 12. února 2013

Smrt Múz očima Městské knihovny

Memoáry fiktivního spisovatele Johna Smithe, vrstevníka lorda Byrona, přítele Waltera Scotta a glosátora skotské historie a anglické literární scény první poloviny 19. století, který prošel podivuhodnými peripetiemi života a nezemřel smrtí múz.
Na sklonku života píše John Smith, slavný anglický špatný spisovatel, své memoáry. Narodil se v roce 1789, jeho dědeček z něj chtěl mít slavného básníka, on však byl líný a netalentovaný, takže začal raději psát román. Brzy se za poněkud skandálních okolností seznámil s Walterem Scottem a lorda Byrona napadl shnilým jablkem, čímž se proslavil. Poznal celou anglickou a skotskou literární scénu té doby, poznal i mnoho žen. Bál se však "smrti múz" - nemoci umělců, na níž umřeli postupně mnozí v jeho okolí. On však žil dál dál a proslavil se nejvíc svými dopisy lordu Byronovi, které vyšly bez jeho vědomí a za něhož se mu nakonec musí pomstít jeden z jeho bývalých přátel... Nyní třiadvacetiletá autorka na románu pracovala od svých čtrnácti let v mnoha verzích, později, jako studentka historie, prostudovala mnoho pramenů a prováděla i vlastní průzkum, takže v historii Skotska první poloviny 19. století je skutečně erudovaná, což lze z tohoto příběhu poznat. V knize však nejde jen o věrný historický popis. Celý text plný dějových zvratů až "smyků" charakterizuje určitá mladistvá praštěnost, s níž autorka nechává své historické hrdiny často mluvit jazykem současných českých postpubescentů, úmrtí a záhuby přečetných postav "hrne" se záměrnou nepatetičností. Co z toho je vyzrálé mistrovství a záměr a co zbytek skutečně pubertálního hraní si s příběhem v prvních verzích, to lze těžko oddělit, - ale výsledek je pozoruhodný. (i když by se jistě dalo ubrat tak 150 stran ku prospěchu věci).

sobota 2. února 2013