Článek o pořadu Dovolená v protektorátu - ohlasy historiků

Protentokrát - recenze

SBORNÍK PRACÍ PEDAGOGICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY

http://www.ped.muni.cz/sbspolecenskevedy/sbornik/sb132.pdf

MICHLOVÁ, Marie: Protentokrát aneb česká každodennost 1939–1945. Brno: Nakladatelství ČAS, 2012. 119 s. 

Autorka historického románu Smrt múz (2012), v němž se vydala po skutečných i fiktivních stopách literárního života v první polovině 19. století v Anglii, připravila publikaci sice útlou, ale přinášející zajímavé informace o životě v letech protektorátu. Hned na úvod se sluší poznamenat, že jde o začínající autorku, posluchačku magisterského studia historie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Období Protektorátu Čechy a Morava patří bezesporu mezi nejtemnější etapy moderní české historie, které se může prezentovat širokou škálou literatury. Představená práce je však z „jiného soudku“. Přes všechny stinné i tragické stránky zhruba šesti let žili obyvatelé protektorátu své soukromé životy, zakládali rodiny, přiváděli na svět děti, milovali se a užívali si v mezích možností volných chvilek. Stranou pozornosti nezůstaly ani pracovní poměry a pracovní nasazení. Dočteme se zde mnohé zajímavosti o kulturním a sportovním dění, o možnostech městského i venkovského života, o situaci v médiích, ve školství, ve výchově dětí a mládeže či v dopravě. Zajímavě na čtenáře jistě působí přiblížení situace v tehdejší módě a ve stravování, nahlédnutí do postavení církví, zdravotní péče a ještě do dalších drobných otázek každodenního života občana, který se snažil prostě přežít tuto těžkou dobu. Ukázalo se, že kultura se mohla stát jednou z mála možností jak vyjádřit lásku ke „starým časům“. Samostatná kapitola je věnována tragické situaci židovského a romského etnika. Jen okrajově se autorka věnovala problematice tzv. konečného řešení české otázky, organizaci odboje a dalším projevům odporu, včetně složitosti vztahu mezi projevy zrady a kolaborace. Některé kapitolky a podkapitolky jsou uváděny dobovými anekdotami. V těchto těžkých dobách to byl právě humor, často označovaný jako typický jev české povahy, který zlehčoval každodenní problémy a pomáhal nazírat na totální válku a okolní zvěrstva z jistého nadhledu. K zajímavým informacím můžeme jistě počítat zmínku o situaci ve výuce dějepisu na tehdejších školách. V letech 1941/1942 bylo vyučování školního dějepisu a literatury zcela zastaveno, poté se mohlo učit jen o dějinách Říše a české dějiny byly prezentovány jako součást říšských dějin. Absentující obrazy z českých dějin nahrazovali někteří učitelé čtením Jiráskových Starých pověstí českých nebo pohádkami Boženy Němcové či pořádáním školních výletů do míst spojených s českými dějinami. K dotvoření koloritu každodennosti dané doby přispělo na 80 funkčních reprodukcí. V úvodu zmíněná charakteristika „útlá publikace“ se po podrobném seznámení s její textací plně potvrdila. Většina uvedených okruhů zůstala jen v poloze úvodních vstupů do dané problematiky. Chybí jim hlubší propracovanost, detailnější prezentace a vzájemná propojenost. Proto by se také možná slušelo uvést v tiráži podtitulek typu „úvodní zamyšlení“. Přesto je třeba pokus mladičké autorky (narozena 1989) uvítat a lze si jen přát, aby avizované další dílko z její „dílny“ – vážící se ke každodennosti v letech první světové války – překonalo jisté „dětské nemoci“ této představené knižní novinky, kterou jistě uvítají naši bakaláři a magistři, kteří zpracovávají své podobně zaměřené závěrečné práce. František Čapka