Marie Michlová

neděle 28. dubna 2013

Smrt Múz očima Melissy Pink

(převzato z Facebooku)
"Zásadní informací ze světa literatury se začátkem roku stala zpráva, že lord Byron byl průkopníkem výživového poradenství. Stovky romantiček chtěly být stejně bledé jako on. Kdyby vydal knihu o dietě, stal by se z ní bestseller: Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu! Brambory s octem! Leč paní Dobromila zemčata dle Byrona na stůl českých biedermanů neservírovala. Dle lordovy receptury totiž nutně způsobují průjem a u šťastnějších i zvracení. Nicméně octové brambůrky jedou za kanálem dodnes. A ctěný básník se díky tomu i po dvou stech letech dostal na stránky lifestylových časopisů.

Bestsellerem se měla (alespoň podle nakladatele) stát i bichle o anglických (a skotských) romanticích (Marie Michlová: Smrt múz. Praha: Argo (Torst - pozn. M.M.) 2012). Debut zásadního významu – podle anotace. Biografie nejlepšího spisovatele všech dob. Byron? Scott? Lockhart? Nikoli! John Smith. Novelist. Kdo že je ten John Smith? No přece ten, co po Byronovi hodil shnilé jablko! Stejně průměrný jako jeho jméno. Biederman vržený mezi romantiky. Svůj nudný život trávil na zámku Waltera Scotta nebo v Byronově posteli. A cenu pro nejlepšího básníka získal in memoriam své ženy. Velcí anglosasští básníci tu citují sami sebe a románové postavy ovládají svého románového autora. A autorka? Svou knihou vyhlásila smrt múz. Dobří básníci umírají v šestatřiceti. V sedmadvaceti rockeři. Ještě má dost času. I na Ortenovku. Ale to ještě letos bude muset v televizní reklamě na minerálku hodit jablkem. Bez humbuku to opravdu nepůjde. Není totiž mystifikací, neskrývá se za nickem ani na netu. Étos nejmladší české spisovatelky dlouho nevydrží. A nejkrásnější může být jen jedna."

(Škoda, že ani ta minerálka nevyšla)

čtvrtek 21. března 2013

Protentokrát

První pohled na obálku knihy Marie Michlové PROTENTOKRÁT aneb ČESKÁ KAŽDODENNOST 1939-1945 (nakladatelství ČAS, Řitka 2012) dával tušit, že půjde o vypsání osudu jedné rodiny. Maminka s kočárkem, několik děcek, faksimile domovského listu, v pozadí Prašná brána… Mladá historička (narozená 1989) však shromáždila zajímavý výběr faktů, příběhů a kuriozit z četných publikací a vzpomínek, jimž však dodala jistý esprit a smysl pro humor, pokud to chmurné téma dovolilo. Historie je vážná, závažná a sem tam naštěstí i úsměvná, přestože v pointě úsměv zmrzne na rtech. Knihu vřele doporučuji, a abych čtenáře navnadil, nedá mi to, abych místo nikoli nezbytného hodnocení uvedl několik mírně komentovaných střípků protektorátní mozaiky, jak je autorka sesbírala.

Celý text:
http://www.literarium.cz/index.php?a=recenze/jak-sel-protektoratni-zivot

úterý 19. března 2013

Je Walter Scott dnes ještě aktuální?

zpráva o sorbonnské konferenci, která proběhla v červenci 2012

http://www.rfp.psu.ru/archive/3.2012/proskurnin.pdf

autor: Boris Michajlovič Proskurnin

В какой-то степени к этой группе примыкал доклад чешской исследовательницы Марии Михловой из Карлова университета в Праге о концепции красоты у Скотта.

Svým způsobem zapadala do této skupiny i přednáška o Scottově pojetí krásy, kterou přednesla česká badatelka Marie Michlová z Karlovy univerzity v Praze.

Další informace »

čtvrtek 28. února 2013

John Torrington, kapitán Svaté Anny

Tak se jmenoval můj v pořadí druhý román, který jsem napsala zhruba během jednoho roku někdy od podzimu 2003 (tj. ve svých čtrnácti letech). Jedná se o příběh velice známé tzv. Franklinovy výpravy, která měla najít arktickou cestu kolem Severní Ameriky. Výprava vyplula v květnu 1845 a zahynula za dosud blíže nevysvětlených okolností kolem roku 1850. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je mladičký poddůstojník John Torrington, který však naneštěstí trpí tuberkulózou, zápalem plic a mírnou otravou olovem - proto se nakonec stane prvním, kdo během výpravy zahyne (1. ledna 1846). Jako ukázku jsem vybrala úplný konec románu, jedná se tedy i o konec života Torringtona. Torrington se na marodce seznamuje s prostým námořníkem Johnem Hartnellem (ten nakonec zemře tři dny po Torringtonově smrti). Hartnell rovněž trpí tuberkulózou a zápalem plic, ale navíc je silně otráven olovem a proto začíná bláznit. O této výpravě bylo napsáno několik románů, ale všechny se zaměřovaly na události, které se staly až po Torringtonově smrti.
(Jo a kdo zadá jméno John Torrington do Google obrázků, jedná tak na vlastní nebezpečí!)

hroby (zleva) Johna Torringtona, Johna Hartnella a Williama Braina na ostrově Beechey

Nemohu říci, že tam byla zima. Zima byla, když jsem si jako dítě hrál na draka, vydechoval nosem a představoval si, že je to vroucí pára. Nebo jsem setřásával sníh z větví, protože se mi zdálo, že když se tak moc prohýbají pod jeho tíhou, musí je to bolet. Zima, to byly večery u krbu s teplou dekou přehozenou přes kolena, zima, to bylo vzácné sušené ovoce o Štědrém dni. Tohle nebyla zima, jakou jsem znal, tohle byla zima jako z jiného světa. Slunce zmizelo již před několika týdny a zdejší nehostinnou bílou krajinu pohltila noc zdající se nekonečnou.

Další informace »